Jaroslav Mikl - "Mikin"

 

  • SPÁČI Napajedla (1974 - 1978)
  • HEZOUNI Babice (1978 - 1980)
  • HAZARD Otrokovice (1985 - 1987)
  • RYZLING BLUEGRASS Zlín (1987 - 1993)
  • PISTOLNÍCI Napajedla (1993 - 1994)
  • HAZARD Zlín (1999 - dosud)
  • DESSERT Veselí nad Moravou (2004)
  • RETRO Zlín (2009 - dosud)
  • SVAŤA KOTAS BAND (2010)

 

Výlet zpět (na co jsem si ještě dokázal vzpomenout)

  • Foglarovky, skaut, táboření. Na všech akcích se hrálo. Byly to většinou trampské písničky, ale už se ozývaly prvotiny nějakých Greenhorns nebo tak nějak. To bylo něco! Za pololetní vysvědčení v 8.třídě jsem dostal svoji první kytaru. Byla to starší překližka za 100,-Kčs. Opsal jsem si od kamarádů nějaké akordy a začal ji trápit.
  • Skautské oddíly už nějakou chvíli nemohly pokračovat. Začal jsem navštěvovat turistický oddíl TJ a s ním jsem prošel kus českých a slovenských zemí s batohem na zádech. Ve vodáckém oddíle bylo líp. Mimo jiné tam hráli kluci v seskupení, kterému říkali GALERIUM TREMENS. Kytara, mandolína a kontrabas, pěkné vokály. Učarovala mě mandolína. Doma jsem jednu starou 12ti strunnou našel ve sklepě, kamarádi mi ji pomohli zprovoznit a naučili mě první "kila".
  • V roce 1974 (po ukončení ZDŠ) potkávám u spolužáka jeho staršího bráchu s kamarádem zrovna v době, kdy trápí kytaru a vlastnoručně vyrobené banjo. Repertoár stejný jako všichni podobní v té době - Greenhorns, White Stars, KTO. Příště jsem přišel s mandolínou a vzniklo hudební těleso SPÁČI Napajedla. Tonda Gahura - kontrabas, Tonda Belant - banjo, Petr Kraváček - kytara a moje maličkost s mandolínou. Časem se rozrostlo až na 6 človíčků, zkoušeli jsme psát i vlastní písničky. Celé nebo jen české texty na první opravdový bluegrass, který se dal občas naladit na Osterraich 3. Asi 2-3 věci od nás převzala zlínská (tehdy gottwaldovská) skupina TOUHA.
  • Hrálo se všude a dodnes na tu dobu všichni rádi vzpomínáme. Od roku 1975 byla zásluhou příznivců a pochopením odpovědných orgánů počata v Napajedlích přehlídka trampské a country muziky "TRAMPSKÝ VEČER". Špička trampské muziky - Karabina Brno, country (termín bluegrass ještě nikdo nezná) - ONTÁRIO Zlín. Vzpomínám si jak jsme obdivně řvali na koncertu prvního uskupení Schovanek ve Zlíně. Tam jsme slyšeli a viděli poprvé hrát naživo bluegrassové instrumentálky, do té doby pro nás neznámé. Kluci z TOUHY na tom byli líp. Zbyněk Bělík studoval v Praze a tam už bluegrass hráli, vozil hudební materiál k nám na východ. Čas plynul a odvál Tondu Gahuru (Mudrc) na studie do Brna, nějaké to stěhování a tím i konec Spáčů.
  • Banjista mě pak natáhl do Babic (1977), kde hráli HEZOUNI. Trampské písničky, trampgrass a cokoli dalšího. To z pohledu žánru. Tomuto uskupení vévodili bratři Vaňkovi, kteří vyrostli na cimbálovce, ale nikdy ji nezavrhli (naštěstí). Tam jsem dostal první školu zpěvu. Celá kapela měla nádherné propracované vokály, které posunuly v té době běžné písničky do jiné dimenze.
  • Všechno skončilo těsně před vojnou. Zase nějaké ty svatby v kapele, stěhování apod. Na vojně jsem objížděl ASUTy sám. Později jsme splácali nějaký "šraml" typu "všehochuť". Hrál jsem i s Bromem. Roman Brom z Písku přitáhl pár písniček ze své kapely, které se mi líbí dodnes.
  • Po návratu z vojny nebylo s kým hrát. Vrátil jsem se ke kytaře a s ní jsem vandroval sám.
  • Přišel rok 1985 a náhodně potkávám Jirku Novotného, Laďu Havrana a pár dalších nadšenců na nějaké akci na Chvalčově. Havrana znám z vandrů, zbytek lidí vidím poprvé. Zkoušejí hrát country a to já bych také rád. Lehce jsem se mezi ně vetřel s mandolínou a tak vznikl HAZARD.
  • Rok 1987. Splnil jsem si dlouholetý sen. Konečně se mi podařilo našetřit "pár" peněz a pořídil jsem si první mandolínu, která ladí. Je to obdoba kytary Ovation - plastová skořepina. Ten člověk hudební nástroje vyrábí sám doma v garáži a nikdo ho ještě nezná. Nějaký František Furch. Zbyněk Bělík mi zapůjčil ke zkopírování mandolínovou školu Jacka Tottla, která se dá sehnat jen za hranicemi. Začínám se konečně učit hrát a lituji, že jsem neměl potřebné materiály a nahrávky k dispozici na vojně. Tam jsem proflákal času ...
    Laďa Havran začíná psát první texty (Zabouchej - Old Some Day), piluje hru na foukací harmoniky. Rádi bychom hráli bluegrass, ale nesdílíme stejný názor s některými Hazardy. Zůčastnil jsem se pár hudebních zkoušek tehdejší "jedničky" - skupiny HORIZONT (Laďa Kozel, Pavel Nášel...) a vidím ty rozdíly. Za krátký čas spolu s Havranem z Hazardu odcházíme.
  • Potkávám se s Petrem Bělíkem a jsme rozhodnuti. Uděláme novou kapelu. Z vojny se vrací Jirka Elger, který hrával s Petrem v Touze. Chybí banjo. Náhodou potkávám Sida (Zdeněk Hasala), kterého známe z kroměřížských kapel HEJKALOVÉ a HRADLO. Neustávající ukecávání z mé strany (dodnes mi to neodpustil) ho "přinutilo" přidat se k nám. Hledáme název a tak vzniká RYZLING BLUEGRASS.
  • Sidovi jsme začali říkat "bluegrassový Komenský", protože nás v duchu hesla "škola hrou" postupně protahoval po malých krůčcích mezi útesy Bluegrass music. Už se dají občas sehnat originál nahrávky amerických skupin. Nastupuje Laďa Havran a píše české texty. Některé v regionu zlidověly a hrají se dodnes.
  • Petr Bělík se během studia v Praze seznámil s Jasanem Bonušem, propagátorem a učitelem country tanců. Přoč to nezkusit i ve Zlíně? Po čase jsme nalezli zázemí na Závodním klubu kultury a zkusili pod jejich záštitou uspořádat velký country bál. Nasazené kontrolní orgány zde nenašly proti očekávání žádnou protistátní západní propadandu, a proto dostal tento typ zábavy zelenou. Oficiální hraní se postupně šířilo i za hranice okresu. V té době se začal šířit nešvar, který byl z dnešního pohledu nepochopitelný. Byla to nezdravá rivalita mezi kapelami. Neexistovalo, aby nějaký cizí muzikant "zaskočil" za třeba nemocného stálého člena v jiné skupině. To hraničilo v extrémech i s výpovědí. Byl to fenomén té doby a naštěstí už je to pryč.
  • Přichází "sametová revoluce" a s ní začátek soukromého podnikání. To neminulo ani nás v Ryzlingu. Někteří začínají podnikat a na muziku už není tolik času. Lidé, příznivci a posluchači postupně přestávají navštěvovat jakákoli kulturní akce a zábava jde obecně do háje. Není na nic čas. Kapela začíná stagnovat, nových skladeb nepřibývá. Na zkouškách se častěji řeší problémy začínajících podnikatelů než hraje.
  • Světlým okamžikem je naprosto vyjímečný koncert v Kulturním domě ZPS v Malenovicích (1991). Vystupuje Sam Bush, John Cowan, Nick Forster a Laura Lewis. Do dnešního dne nedokážu pochopit kde se tady vzali. Svůj podíl na tom měla SPUSA, která akci zaštítila. V hledišti byli jen muzikanti a přijeli z celé Moravy. Zážitek na celý život.
  • Kultura upadá, ze všech tanečních sálů ve Zlíně a okolí se staly squashové kurty. Z kaváren se vytratily živé kapely, začala éra DJ. Není čas a není pro koho a kde hrát. Obdobně jsou na tom i taneční country kroužky. Ryzling bluegrass definitivně končí. Přestože jsme po čase všichni chtěli zašlou slávu oživit a začít znovu, už to nešlo. Proto jsem přijal nabídku Zdeňka Vančíka a začal hrát na el.kytaru a mandolínu moderní country v jeho projektu PISTOLNÍCI. Vydrželo mi to asi rok.
  • Svého "Furcha" jsem pasoval za nástroj náhradní a pořídil si složitým způsobem kvalitní mandolínu F5 z dílny Jardy Průchy. V roce 1999 mě pozval zpět do HAZARDu Jiří Novotný. Po odchodu L. Vančíka schází mandolína. Všichni muzikanti se navzájem znají. Mnohokrát jsme spolu hráli nebo alespoň jamovali. Libor Nábělek, Ivo Svozil a Víťa Karásek - Touha, Laďa Kozel - Horizont, Jiří Novotný - Hazard. Kruh se uzavřel.
  • Hazard je převážně coutry bálová kapela. Chtěl jsem vyzkoušet jaké je vystupování na festivalech a přehlídkách, kde posluchači pozorně poslouchají všechny účinkující (všude ve světě) a číhají škodolibě na každou chybičku, která se vloudí (jenom u nás). Proto jsem také na dočasnou dobu přijal nabídku kapely DESSERT, která hraje tradiční bluegrass a začal cvičit s nimi. V té době totiž došlo k personálnímu třesku v jejich skupině a akutně potřebovali překlenout toto přechodné období vzhledem k nasmlouvaným vystoupením. Objel jsem s nimi tedy pár štací, mimo jiné i EWOB v Holandsku. Ve stejném roce jsem spolupráci zdárně ukončil.
  • V roce 2007 se mi naskytla možnost koupit mandolínu Gibson F5. Neváhal jsem, prodal postupně všechny své
  • Když se mi věk významně zakulatil, zavzpomínal jsem na středoškolská léta, bigbíty, zábavy. Provětral jsem elektrickou kytaru a jako úlet od country a bluegrass začínáme s kolegou hrát komerčně úplně jiný žánr jako duo RETRO. Svatby, oslavy, plesy, zábavy.
  • V květnu 2010 jsem přikývnul na nabídku Svati Kotase ke spolupráci s jejich kapelou Svaťa Kotas Band. Vždycky se mi líbily Svaťovy autorské kousky i kapela samotná. Po odehrané hudební sezoně 2010 jsem kapelu opustil. Skloubit všechny své povinnosti spolu s celovíkendovými hudebními aktivitami (s vyjímkami každý týden) je opravdu náročné.